Bouldering

V sobotu 10.12. se v Kulturním domě v Ludvíkocích sešli příznivci lezení bez jištění – boulderingu. Hodnotil se počet přelezených cest a počet pokusů. Na 22 krátkých, fyzicky náročných cestách vzestupné obtížnosti musíte taktizovat, a když už to nejde dál ….. pod Vámi je speciální matrace.

Na sobotní Boulder Cup dorazili nejen Ludvíkovičáci a samozřejmě lezci z Děčína, ale i z České Kamenice, Ústí n/L., České Lípy, Benešova, Chřibské a dokonce i Liberce.

V mužské kategorii přelezl nejvíce cest Ondřej Šnopl, Matěj Burda a Ondřej Smíšek. Mezi dámami si nejlépe vedla Simona Ulmonová, ta se ale prvního místa vzdala (je držitelkou Českého poháru), a pak bylo umístění následující: Bára Procházková, Lucka Trojovská, Monika Šatná aj. Zajímavý výkon předvedl Pavel Pečiva – ten přelezl sice jen pět cest, ale zato všechny červené, tedy ty nejobtížnejší, na jeden, nebo dva pokusy.

Fotografie z akce v galerii.

 

Sportovní hry

Dne 20.8. uspořádala obec Ludvíkovice ve spolupráci se Svazkem obcí České Švýcarsko sportovní hry pro děti. Mladí sportovci soutěžili v kopané (mladší a starší kategorie) a vybíjené (děvčata). Celkem se registrovalo bezmála 80 účastníků a čtyřhodinové sportovní dopoledne přálo nejvíce těmto obcím:

Růžová – první místo v kopané / kategorie 6 – 12let

Kámen – první místo v kopané / kategorie 13 – 20let

Arnoltice – první místo ve vybíjené.

Všem dalším obcím a jejich mladým reprezentantům děkujeme za účast a těšíme se za rok na již šestý ročník sporotvních her.

Fotografie z akce v galerii.

Turnaj v Petangue

Obec Janov a Petangue klub Pastis pořádají turnaj v petangue dvojic začátečníků O putovní pohár starosty Janova. Turnaj se koná sobotu 27. srpna od 10 hodin na petangovém hřišti za pensionem Pastis. Vstupné je 50 korun pro členy, 100 korun pro ostatní (hrací koule jsou k dispozici). Přijďte si vyzkoušet petangue nebo jen fandit!

Více info na www.janovskytrhak.cz.

Plakátek v PDF.

Návrat stromu

Poslední červencový víkend proběhlo v Ludvíkovicích dřevosochání ,,Návrat stromu“. Akci uspořádala obec Ludvíkovice ve spolupráci s mikroregionem České Švýcarsko. Celkem se tedy do akce zapojilo sedm obcí – Ludvíkovice, Kámen, Bynovec, Arnoltice, Růžová, Labská Stráň a Janov. Starostové těchto obcí projekt nejen podpořili, ale také garantují umístění dřevěných plastik do svých obcí.
Veliké, převeliké poděkování patří dřevosochařům, kteří přijeli na ,,Návrat stromu“  a tři dny pracovali ,,po klena v blátě“. Jmenovitě Michal Jára, Jan a Ondřej Kuželovi, Robert Musil, Stanislav Kalvoda, Martin Kučera, Zbyšek Macháček  a Tomáš Česnek.  K pozvaným dřevosochařům se ještě spontánně přidali děčínští tvůrci Jan Hnilica (dětská hřiště a další dřevěné produkty) a Dmitrij Pljonkin (galerie ARTMATERIAL.CZ).

Velké poděkování patří i všem partnerům akce. Dřevosochní Návrat stromu podpořili DC AVEX, Husqvarna, Rosalka – apartmany/restaurace, ARTCZECH.COM, Rengl a Lešení – Haluza. Dále děkujeme za pomoc paní Aleně Vyoralové, Edovi Němcovi a Lucii Jandové.

Fotografie z akce v galerii

Kudlichův pivofest

Vážení přátelé,

dovolte mi, abych Vás pozval na další akci z ludvíkovické kulturní dílny. V červnu se uskuteční v prostoru před kulturním domem první ročník malého pivofestiválku pojmenovaného po H. Kudlichovi, jehož památník na křižovatce často v mírně překračující rychlosti míjíte. Přijdte si posedět a pohovořit nad dobrým rodinným pivem popř. pivem z malých pivovarů.

Váš Vladimír.

Plakátek k akci v pdf.

Obec Růžová

OBEC RŮŽOVÁ

oficiální stránky obce: http://www.obec-ruzova.cz/

Obec Růžová leží 12 km od města Děčína, na hranici NP Českosaské Švýcarsko, v centrální části Růžovské vrchoviny. Růžová patří mezi největší a nejstarší obce v oblasti. První písemná zpráva pochází z roku 1352.

{joomplu:67}{joomplu:64}

Dominantou obce, která Vás při příjezdu upoutá je barokní kostel sv. Petra a Pavla. Kostel byl postaven na místě bývalého předhusitského kostela v letech 1710 – 1712 pod patronací majitele panství Františka Karla Clary Aldringena. Dne 1. srpna 1988 kostel zcela vyhořel. V letech 1996-2000 byla stavba kostela zrekonstruována a kostel mohl být znovu slavnostně vysvěcen dne 7. října 2000. Od tohoto okamžiku se v kostele konají pravidelné bohoslužby, koncerty a setkání občanů při slavnostních příležitostech.

{joomplu:69}

Další významnou stavbou je větrný mlýn z roku 1878, který stojí na vrchu Petřín, na okraji vsi a patří mezi technické památky. Dnes je mlýn provozován jako penzion.

Obec Růžová je ideálním výchozím bodem pro pěší turistiku, především k výstupu na nejvyšší vrchol oblasti – Růžovský vrch (619 m n. m.), který je od roku 1973 národní přírodní rezervací, rozkládá se na 92 ha. Růžák je čedičový kužel sopečného původu porostlý přirozenými smíšenými porosty a teplomilnou květenou. Cesta je značená žlutou turistickou značkou, trasa je dlouhá 4 km.

Součástí obce Růžová je osada Kamenická Stráň, zde se nachází jedna z nejzachovalejších památkově chráněných lidových zástaveb na Děčínsku. Z Kamenické Stráně dojdete k Dolskému mlýnu, známému z pohádky Pyšná princezna. Z Dolského mlýna se můžete vydat na Vysokou Lípu a prohlédnout si Loupežnický hrad Šaunštejn. Pokud se vydáte kolem romantického potůčku Jetřichovická Bělá do obce Jetřichovice prohlédněte si zde skalní útvary.

Z Růžové vede žlutá a zelená turistická stezka do soutěsek Tiché a Divoké, které projedete na lodičkách, nebo můžete pokračovat dále a navštívit Pravčickou bránu a sejít do Hřenska, odtud vede červená značka do Labské Stráně na vyhlídku Belveder – skalní vyhlídkovou terasu nad údolím Labe.

{joomplu:65} {joomplu:66}

Těsně nad obcí Růžová se zvedá do výše 402 m n. m. Pastevní vrch (Hutberg), odtud je jedinečný výhled na Děčínský Sněžník, Česko-Saské Švýcarsko, ale i na České Středohoří a Lužické hory.

Obec Růžová je členem svazku obcí Českého Švýcarska společně se sousedními Arnolticemi, Labskou Strání, Bynovcem, Janovem, Ludvíkovicemi a Kámenem.

 

 

Historie obce

V prvém desetiletí 13. století náleželo celé území k knížecímu zemskému území Děčínskému. V letech 1230 – 1234 byla rozhodčí komisí část tohoto území o rozloze 300 km2 vyňata a přidělena k hradu Ostrému u Františkova nad Ploučnicí, kde sídlil rod Markvarticů, který měl původní rodové sídlo v Ralsku u Mimoně. Člen rodu Markvarticů zastával funkci královského purkrabího na hradě Ostrém. Mezi poddané obce patřila i Růžová. Dne 8. srpna 1283 král Václav III přenechává území hradu Ostrého Johanu von Michelsberg, bratranci zemřelého purkrabího. V letech 1304 – 1327 novým majitelem území se stal Benedikt Michelsberg, který zakládal nové osady a obce.

V roce 1407 se stává  území majetkem rodu Berky z Dubé. V roce 1450 se stává majitelem Johann Vartenberg. Dne 15. dubna 1511 kupuje celé Vartenberské panství Mikuláš Trčka z Lípy a Lichtenbergu za 60 000 kop grošů. Dne 24 července 1515 celé území kupuje za 70 000 kop grošů Jan Salhausen z Wehlenu v Sasku. Dne 30. září 1522 rozděluje Hans Salhausen panství mezi své dva bratry Volfa a Fridricha. Volf je vyplacen penězi. Fridrichovi připadá obec Růžové s okolními obcemi. Vznikají nové tvrze v Benešově a Velké Bukovině a rozšiřovíní poplužních dvorů.

Dne 3. ledna 1545 musel Fridrich Salhausen zastavit svůj majetek bratřím Hansovi a Niklasovi, kterým dlužil 2600 kop grošů. Dne 21. dubna 1562 po smrti Fridricha Salhausena bylo panství rozděleno mezi jeho dva syny Fridricha a Hanse. Obec Růžová připadla Hansovi. V roce 1575 po Frichově smrti se násilně usadil na hradě Ostrý jeho bratr Jáchym s bratrancem Volfem. Po zdlouhavém jednání o dědictví se v roce 1583 stává majitelkou celého panství Fridrichova dcera Magdalena provdaná za Adolfa Hagena. Po smrti Adolfa se stává majitelem jeho syn Christoph Hagen, který 15. března 1590 umírá a celé panství dědí jeho teta Marie von Salhausen provdaná Starchedelová, ta 29 dubna 1594 umírá a veškerý majetek dědí Humbolt von Starchedel. V roce 1596 dědí majetek bratr Humbolte Antonius von Salhausen, pro finanční potíže celé území prodává v roce 1612 Johannu von Vartenbergovi, který sídlil na Kamenici. Dne 11 června 1614 kupuje celé panství,včetně Kamenice za 176 000 kop grošů svobodný pán Radslav z Vchynic a Tetova. Tento nový majitel se vyznačoval neústupnou tvrdostí k svým poddaným až došlo k selskému povstání v roce 1615, vzbouřenci proti vrchnosti se shromáždili na vrchu Hutbergu u Růžové. V roce 1619 Radslav z Vchynic umírá bez zanechání potomků, a tak panství získává jeho synovec Vilém Kinský – zapřisáhlý protestant.

Vilém Kinský byl 25. února 1634 zabražděn v Chebu společně s Albrechtem Valdštejnem a jeho veškerý majetek propadl královské komoře v praze. Dne 23. července 1635 část panství s Kamenicí obdržel synovec zavražděného Johann Oktavián Kinský. Část panství s Růžovou, Býnovcem, Benešovem byla darována za věrné služby polnímu maršálovi, generálu Říšskému kancléři Johannu Aldringenovi, který padl při válečném tažení 22. července 1635 u Landshutu. Panství připadlo jeho dědicům. Dne 13. srpna 1644 bylo provedeno rozsáhlé dělení celého panství. Panství Benešov s Růžovou, Býnovcem připadlo jeho třetí sestře Anně Aldringenové, která se provdala za Hieronyma von Clary. Vzniká rod Clary Aldringenů. V roce 1653 se panství dělí na 4 díly: Benešov, Býnovec, Růžová a Vysoká lípa.


Růžovský díl připadl Marii Elisabeth Clary Aldringenové. V roce 1683 za majitele Karla Clary Aldringena je Růžová připojena k Býnovci. Dalším majitelem byl Jan Jiří Markus Clary Aldringen – zemřel 4. dubna 1700. V roce 1702 se stává majitelem František Karel Clary Aldringen. V roce 1767 dědí panství František Václav Clary Aldringen, který byl 2. února 1767 povýšen do knížecího stavu. Po jeho smrti v roce 1788 dědí panství kníže Jan Clary Aldringen. Dne 3. ledna 1826 umírá a nástupcem se stává Carlos Clary Aldringen.

Dne 31 května 1831 panství  dědí kníže Edmund Moric Clary Aldringen, který v roce 1856 prodává Benešovský zámek s pozemky lékaři Karlu Lumbemu za 80 000 zlatých guldenů.

Kníže Edmund Moric Clary Aldringen byl velkým příznivcem rozvoje turistiky, zpřístupňuje Pravčickou bránu, soutěsky Kamenice. Nechal vybudovat první vyhlídkovou věž s restaurací na Růžáku. V roce 1894 dědí celé Býnovecké panství Carlos Clary Aldringen. V roce 1920 přechází majetek na knížete Sigrída. Býnovecké panství spravoval jeho syn Alfons Clary Aldringen. V letech 1920 – 1923 byl majetek postupně předáván státu.

Obec Růžová
Obec Růžová se skládá z obce Růžové a čtyř osad: 
1 ) Nová Ves / Neudorf / 46 domů vysvěcena 1768 
2 ) Nový Svět / Neue Welt / 3 domy – čp.286 větrný mlýn, čp.230 a čp.225. 
3 ) Růžák / Rosenberg / 1 dům – restaurace , která byla otevřena 4 května 1890 s vyhlídkovou věží 
4 ) Od roku 1947 připadla k Růžové Kamenická Stráň / Kamnitzleiten / 46 domů s osadou Dolský Mlýn – 3 domy 
Obec Růžová se dělila na dolní ves / Auf dem Hofe / s panským poplužním dvorem čp.101, a horní ves / Auf dem Fiebich / Na Fibichu. Obcí protéká potok zvaný Olšový / Erlenbach/ 
Obec se nachází v nadmořské výšce 280 – 350 m.

Hutberg – 419 m.n.m – na západní straně vrcholu stával větrný mlýn, který patřil k usedlosti čp.12. Mlýn v roce 1868 vyhořel. Na vrcholu byla postavena restaurace, která 6.2.1932 vyhořela. Po roce 1945 byla na vrcholu umístěna vojenská strážní jednotka s radarem. Členové jednotky byli ubytováni v objektu restaurace Hubertus. V roce 1948 vrchol opustily. Objekty byly devastovány a v roce 1959 demolovány.

Kovářuv vrch / Gutsims , Butterberg – 283 m.n.m. na severním svahu stávala ve druhé polovině 17 století šibenice. Býnovecká vrchnost měla i právo hrdelní. Rychtář bydlel v domku čp.163.Hrdelní právo bylo odejmuto počátkem 18. století. V roce 1862 byl vybudován na místě šibenice evangelický hřbitov. První náhrobní kámen se zachoval dodnes. Na vrcholu byl otevřen kamenolom.

Petrův vrch – 370 m.n.m. / Petřín , Petersberg, Sturmberg / – na vrcholu byl v roce 1878 postaven větrný mlýn, který byl doplněn dieselovým agregátem. Sloužil do roku 1946, pak bylo jeho zařízení zničeno. Na severozápadním svahu byl v roce 1906 vybudován nový obecní hřbitov. Celý prostor hřbitova byl oplocen zdí se hřbitovní kaplí. Ze hřbitova u kostela byly mnohé náhrobky přestěhovány na nový hřbitov. Od roku 1945 bylo na tomto hřbitově pohřbeno 6 občanů.

Růžovský vrch – 619 m.n.m – na vrcholu stávala kaple Panny Marie, která byla zničena roku1326 sesuvem. V roce 1808 byla na vrcholu postavena vojenská pozorovatelna. V květnu 1881 nechává majitel panství kníže Clary Aldringen zbudovat dřevěnou 14 metrů vysokou vyhlídkovou věž s dvoumetrovou kamennou podezdívkou. V roce 1882 byl vybudován kiosek. V roce 1891 byla věž zničena bleskem. V roce 1893 byla postavena nová věž 24 metrůvysoká, slavnostně byla otevřena 4. července 1893. V roce 1903 byla silným větrem věž zničena. Dne 22 května 1904 byla otevřena třetí výhlídková věž 18 metrů vysoká. Na vrcholu věže zavlála červeno žluto černá vlajka.

Z původního kiosku byla 4 května 1890 otevřena nově postavena restaurace s ubytovacími pokoji a hospodářská stavení. Od začátku první světové  války do roku 1925 byla restaurace s věží uzavřeny. Dne 26 srpna 1931 restaurace vyhořela. Věž byla v roce 1925 nově otevřena, v roce 1936 byla pro špatný stav uzavřena a v roce 1938 stržena. Na vrchol byla v roce 1889 zbudována nová přístupová cesta zvaná Bierweg, po které se dopravovaly potraviny a pivo. Po této cestě dopravoval pan Schubert s kočárem s dvěma bělouši za 50 kč na vrchol i turisty. V letech 1930 – 1933 byl vrchol zdolán Emilem Richterem a Karlem Hoffmanem na motocyklu značky Premier 500 ccm vyrobený v chebských strojírnách. 
Přes úbočí vrcholu vede řada hraničních patníků býnoveckého panství Clary Aldringenů a českokamenického panství Kinských. Na hraničním kameni č.31 u Střední cesty je několik letopočtů, nejstarší je 1697. Na úpatí v roce 1924 otevřen kamenolom s drtičem, který byl poháněn lokomobilou. Lom byl v provozu až do roku 1946.

Obyvatelstvo
V roce 1934 se uvádí 72 zemědělských rodin – 49 rodin nad 5 ha půdy, 23 rodin pod 5 ha půdy.

Doprava – v roce 1925 byla zavedena autobusová doprava z Děčína přes Růžovou, Janov do Hřenska.

Pošta – uvedena do provozu roku 1886 čp.270, sloužila až do roku 1946. Její doručovací obvod zahrnoval osadu Nový Svět, Hájenky, Kamenickou Stráň a Dolského mlýna. Poštovní zásilky byly doručovány koňským spřežením až do konce první světové války. Mimo zásilek bylo možné přepravovat i cestující. Poštovní vůz vyjížděl z Děčína v 11 hodin a končil ve Hřensku. Ze Hřenska vyjížděl ve 3,30 ráno a jezdil do Jetřichovic, odtud se vracel v 6,30 přes Janov, Růžovou zpět do Děčína. Jízdné bylo ze Hřenska do Růžové 60 haléřů, z Růžové. Posledním poštmistrem v Růžové byl pan Pištula.

Řemesla a živnosti: 10 hostinců, 6 prodejen potravin a zeleniny, 4 řezníci, Seidlovo pekařství čp.59, dva kováři, tři krejčí, tři truhláři, dva holiči, dva uhlíři, prodejna textilu a textilního zboží, prodejna obuvi Batˇa, obuvnictví,sedlářství, košíkářství,pokrývač,klempíř,cukrárna, cihelna, tři koželužny. Ruční výroba koštat, hrábí, 6 bednářství na výrobu sudů, splétání věnců ze slámy a chvojí, pletení svetrů a dámského prádla. V roce 1825 zavedl Gottfried Rossler z čp.89 výrobu bavlněných punčoch. Na Nové Vsi bývala bělírna prádla a příze. Po první světové válce se na některých hospodářství se pěstoval len, který se na podomácku zhotovených stavech zpracovával. Ve třicátých letech 20. století byla ve vsi postavena pila – katr, který byl v provozu do roku 1947. V Růžové stávaly již v 17 století dva poplužní panské dvory ( Mierhof ) s chovem dobytka a ovcí. 

Cihelna – Wilhelm Ettrich – zednický polír a cestář 
Florian Hegenbarth – pekař a krupař 
Johann Wagner – pekař a krupař 
Hermann Weigel – pekař a krupař 
Wenzel Richter – obchod s moukou 
Johann Jager – bednář 
Florian Muller – obchodník s vepřovým 
Ignaz Winter čp.214 – obchodník se lnem

Od roku 1837 měla obec svého lékaře. V roce 1871 byl lékařem Mudr.Wilhelm Bohm. Před první světovou válkou v Růžové nastoupil Mudr.Karl Blaschke, který ordinoval až do roku 1946.

Hostince
1/ Bur Edmundsklam – čp.121 řezník a hostinský Hubel, který nechal postavit v roce 1933 koupaliště na Novém světě. 
2/ Turnhale – čp. 23 řezník – restaurace – samostatný sál s tělocvičnou 
3/ Zum Rosenberg – čp.7 
4/ Zur Schenke – čp.125 – hostinský Kleinpeter 
5 / Pechens Gastatte – čp.75 
6 / Zur Post – čp. 28 
7 / Hubertus Baude – čp.49 
8 / Kircheis – čp.90 
9 / Fritschen Schenke čp.55 s kuželníkem 
10 / Restaurant Rosenberg – čp. 292

Fara -Růžová je uváděna roku 1352 jako farní ves patřící Českolipskému Děkanátu a platila 3 groše Papežského desátku. Od roku 1562 byla fara obsazena protestanskými pastory a po rekatolizaci se stala filiálkou farního úřadu v Arnolticích. Samostatnou farností se stala v roce 1786, od roku 1912 náležela k vikariatu v děčíně. K Růžové patřily: Mezná, Mezní Louka, Vysoká Lípa, Kamenická Stráň. Seznam kněží sloužících v Růžové se zachoval od roku 1545 do roku 1945. Posledním řím.katol farářem – 1914 – 1945 Andreas Bohm, Johann Lindner a Robert France.

Matrika narození a úmrtí je vedena od roku 1658 a matrika uzavřených sňatků od roku 1670.

Kostel Sv.Petra a Pavla -byl postaven na místě bývalého předhusitského kostela v letech 1711 – 1712 pod patronací majitele panství Františka Karla Clary Aldringena. V kostele bylo umístěno 10 velkých obrazů z roku 1711 z dílny Petra Brandla. Dne 1. srpna 1988 v odpoledních hodinách kostel zcela vyhořel. Od roku 1990 – 2000 proběhla kompletní rekonstrukce, včetně schodiště a zdí okolo kostela.

Zvonice – 16. století – byla opatřena zvonem, který byl umístěn od roku 1408 – 1791 v kostele v Praze.

Církevní  slavnosti
– patrocionální slavnosti 29. června 
– slavnost vysvěcení kostela druhou neděli po Sv. Michalovi 
– třikrát ročně poutní procesí na Hutberg

Církev Evangelická – patřila k nejstarším, v roce 1862 byl vybudován evangelický hřbitov. V roce 1864 byl postaven kostel v pseudorománském slohu,vysvěcen byl na Sv.Václava 28. září. V roce 1896 byla provedena přístavba pro evangelickou bohosloveckou školu. Vysvěcení nové části bylo 1 března 1896. Bohoslovecká škola skončila svojí činnost v roce 1937, kdy byl jejím ředitelem Karel Schindler. Od roku 1875 byla Růžová samostatnou evangelickou farní obcí. Patřilo pod ní 53 okolních obcí okresu Děčín.

V Růžové bylo vedeno 236 věřících. Po roce 1945 byl kostel využíván církví  československou, v 60. letech 20. stol. byl kostel využíván jako kino a k bydlení. Prvním evangelickým farářem byl Konrád  Beck, 1914 – 1945 Otto Giersch, Johann Lindner a Richard Sauberlich.

Škola – byla vysvěcena v roce 1833, v roce 1840 rozšířena. V roce 1896 byla stará budova zbořena a postavena nová čtyřtřídní, později rozšířena na pětitřídní. Prvním učitelem byl Anton Marks, posledním řídícím učitelem do roku 1945 byl učitel Piesche. Po roce 1945 byla škola samostatná, v 70 letech byla posílena o žáky z Janova a později byla i ona zrušena.V roce 1876 bylo ve škole 262 dětí – 137 chapců, 125 dívek učitel Franz Josef Kuhnel 3.třída, prof.učitel Johann Hauser 2.třída, učitel Franz Neumer 1. třída.

Škola byla zrušena v roce 1975, děti dojíždějí do Býnovce 1. – 4. třída, ostatní do Děčína. Předškolní děti dojíždějí do Mateřské školy v Janově.

Spolková  činnost do roku 1945
1/ dobrovolný požární sbor – založen 1878 
2/ pěvecký sbor Deutsche Liedertafel – založený v roce 1880 
3/ divadelní ochotnický spolek založený v roce 1881 s hrou ” Rytíř z Rosenbergu” 
4/ školní spolek z roku 1882 
5/ Německý tělovýchovný spolek z roku 1908 
6/ v Děčíně byl roku 1878 založen Horský turistický spolek, růžovská sekce měla 62 členů 
7/ spolek Gustav Adolf r. 1864 
8/ Hudební kapela 
9/ Církevní sbor 
10/ Zemědělské kasino – dělnická,tělovýchovná a sportovní jednota ATUS od roku 1920 
11/ Divadelní spolek r. 1922 
12/ Školní knihovna byla založena r. 1828

K veřejným a kulturním akcím patřila velikonoční jízda králů, vynášení smrtky, divadelní a hudební slavnosti.

Sport – ke sportování sloužilo velké fotbalové hříště , sportoviště pod školou, sportoviště u Pechova hostince a Hublovo koupaliště na Novém Světě , které bylo postaveno v roce 1932. Dne 15.8.1936 na Olympiadě v Berlíně se zúčastnilo 6 občanů z Růžové / Tamma Bruno, Windmuller Edwin, August Ritsche, Rauchtanghehrers Max, Bendel Anna, Dinnebier Edwin.

Spořitelna – Reifenbanka od roku 1897

Dělnický konsum Jednota / EINIGKEIT /

Elektrifikace – 1922 – 1923

Kroniky – do dnešních dní se zachovaly kroniky: 
– obecní 1900 – 1910 s dopisováním od roku 1384 
– kronika farního úřadu z let 1927 – 1944 zpětně dopisovaná od roku 1770 
– kronika obecní školy z let 1830 – 1940 
– kronika domů a rodopis kronikáře a faráře Josefa Hellera 1838 – 1839 
– kronika MNV 1945 – 1953 
– Herr Adolf Heimat Rosendorf 1993 
– Edwin Schubert Wir denken gerne an Rosendorf 1989

V roce 1960 byl k Růžové  připojen Janov 
1.7.1980 byla Růžová připojena k Arnolticím 
1990 se Růžová osamostatnila.

Použitá  literatura: Bernau, B. Čechy – Krušné hory a Poohří. Praha 1846
Bílek, J., Jangl, L., Urban, J. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov 1976

 

 

 

Obec Arnoltice

O obci Arnoltice

Arnoltice je obec v severočeském pohraničí přibližně 8 km severovýchodně od města Děčín a 4 km od státní hranice mezi náhorní Bynoveckou rovinou a níže ležícím výběžkem Labských pískovců. Co se týče přesné zeměpisně polohy, leží mezi 50°až 50°15‘ severní šířky a 14°až 15°39’východní délky, 346 metrů nad mořem.

{joomplu:42} {joomplu:43} {joomplu:44}

Obec s 330 obyvateli (2009) má poštu, mateřskou školu, kostel, hřbitov, restauraci a  dva obchody. V obci je řada rekreačních objektů. Spojení s Děčínem zajišťuje pravidelná autobusová linka. Obec leží uprostřed unikátní krajiny Českosaského Švýcarska s typickými pískovcovými skalními masivy, kaňony a převážně jehličnatými lesy.

{joomplu:41} {joomplu:45} {joomplu:46}

Starší historie Arnoltic

Arnoltice se rozkládají na nepříliš úrodné hlinopísčité půdě, proto byl tradiční zdroj obživy – zemědělství – doplňován vedlejší pracovní činností, a to zprvu punčochářstvím, později (zejména v letních měsících) poskytováním služeb turistům – návštěvníkům Českého Švýcarska. Obyvatelé zde byli, vyjma 5 smíšených manželství, výhradně německé národnosti, sestávali z několika tradičních rodových klanů s velmi dlouho historií. Roku 1833 čítaly Arnoltice 603 obyvatel, roku 1910 762 obyvatel a roku 1942 692 obyvatel na 159 domů ze 164 čísel popisných. Původní typické domy se stavěly kombinovaně ze dřeva a z kamene – dřevěné byly obytné místnosti, kamenné(často z pískovce, jenž se těžil v blízkosti obce) pak chodby a chlévy. Střechy se pokrývaly nejprve šindelem, později břidlicí, zdi byly hrázděné. Dominantou obce byl a je pozdně barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie z let 1756 – 1758, který musel být po ničivém požáru roku 1906 takřka znovu vybudován. Se zásobami vody neměly Arnoltice díky pískovcovému podloží problémy. V samotném centru obce byl zřízen rybník – protipožární opatření. V období sucha sloužila jako zásobárna přírodní nádrž na vršku Arnoltického vrchu (424m), která prý měla stálou hladinu vody po celý rok.

{joomplu:48} {joomplu:49} {joomplu:50}

{joomplu:51} {joomplu:52} {joomplu:53} {joomplu:54} {joomplu:55}

Mapa

{joomplu:47}

Obec Bynovec

Historie obce

Bynovec je původně německá osada “ Rodungssiedlung“, jejíž založení by mělo připadat na období 13.století. Přibližně jako vznik ostatních vsí na vrchovině. Svědčí o tom jednak výhodná poloha obce na staré “ české silnici „, vedoucí z Děčína do Bautzenu, dále blízkost farní obce Arnoltice a rozloha ( původně 12 statků ) a již relativně ranné pojmenování obce  (v roce 1385).

Název “ Binsdorf “ je pravděpodobně odvozeno od křestního jména Albin ( zkráceně Binz ) a přiděleno nejspíš podle zástupce majitele pozemků, který v obci  působil. Dříve předpokládané spojení obecního názvu s jménem pána von Bünau ( “ Bünausdorf “ ) je nesprávné, jelikož tento rod do oblasti děčínska dorazil až v 16. -tém století a Bynovec nikdy neobsadil.

Bynovec spolu se zbytkem obcí vrchoviny patřil staršímu panstvu Schafersteinů. Při dělení statků, roku 1562 došlo k rozdělení, z něhož později vzešlo panství Bynovec a v té podobě roku 1612 bylo připojeno k panství Kamenice ( Kamnitz), pozdějšímu vlastnictví rodu Kinských. Komplexní správu panství Bynovec dokazuje přítomnost polesného ( r.1605 ), purkrabího ( r.1622 ), případně obecního hejtmana ( r. 1625 ).Krátce po zabavení panství v roce 1634 byla obec přiřčena polnímu maršálovi Johanu von Aldringen jako náhrada za jeho užitečné služby proti zaplacení 10 000 kop míšenských a postoupení statků Lipna Velikého a Tuchořic císaři. Ve vlastnictví rodu Clary-Aldringen zůstal Bynovec až do rozpadu zakladatelů panství. Podle Schlegelské kroniky města Benešov ( z 16.-tého století ) Bynovec existoval již od roku 1385. Ovšem písemnosti z té doby nebyly dochovány.

Dle podkladů z roku 1713 bylo v Bynovci 11 hospodářů a 21 stavení ( celkový počet domů tedy 32 ). Obyvatelé se většinou živili nádeničinou, či tkaním látek. Zlepšení přineslo až sjednocení Claryjských majetků po celé vrchovině v roce 1700. Podobně jako výstavba zámku v letech 1703-1709. Od zámku byla tehdy vedena alej a to až ke 4 km vzdáleném Belvederu.

Roku 1790 vyhořela hlavní hospodářská budova. Již zmiňovaný pivovar ( r. 1602 ) byl v provozu až do roku 1910. Dle podkladů z roku 1756 byla produktivita pivovaru 1044 a 1/6 sudu – což je přibližně 2500 hl, v roce 1875 cca 2400 hl. V roce 1883 byl pivovar uzavřen. Na začátku 1.světové války sloužil už bývalý pivovar jako sladovna Claryjského pivovaru “ Turn “ v Teplicích .V roce 1846 byl zbořen zámek po té, co byl poškozen požárem. Na jeho místě byl vystavěn nový panský úřad, v kterém se roku 1850 usídlila Claryjská lesní správa a finanční úřad.Původně se Bynovečtí občané pohřbívali na hřbitově v Arnolticích. Roku 1893 byl založen hřbitov na okraji Bynovce.

Z Bynovce pocházejí :
Florian Ulrich ( *1859,+1937 Wiemer) – královský komorní hudebník v Hanoveru
Florian Stelzig – houslista ve Vídeňské opeře

Současnost

Obec Bynovec leží severovýchodně od Děčína v nadmořských výškách 382,00 – 390 m n. m. v údolí  Bynoveckého potoka. Celé území obce spadá do CHKO Labské pískovce, CHOPAV  Severočeská křída a na východ od obce je přírodní rezervace Čabel. V obci se nachází tři vodní nádrže – rybníky.

Obec Bynovec je členem mikroregionu České Švýčarsko a organizace SESO.

K novodobým tradicím se mohou počítat každoroční akce pro občany jako jsou  “ Vepřové hody „, “ Pálení čarodějnic „, a pro nejmenší “ Dětský den „, “ Velikonoční karneval “ a   „Čertovský rej „.

{joomplu:40}

Více informací:
www.bynovec.cz

Obec Kámen

OBEC

Kámen leží cca 6 km od Děčína a hlavní osou obce je silnice III. třídy 258 57, která se napojuje směrem přes Ludvíkovice na mezinárodní silniční síť I/13. Obec leží v nadmořské výšce zhruba od 335 do 360 m.n.m. Počet obyvatel je 201.

{joomplu:33} {joomplu:34} {joomplu:36}

SLUŽBY

V obci jsou Myslivecká restaurace u Lexů a Country garáž U Supa, které v letním období nabízí i venkovní posezení, prodejna smíšeného zboží a autoopravna. Obec má svůj obecní úřad sídlící v malém domku vedle kulturního domu, se společenským sálem, který je možno pronajímat (svatby, zábavy). V budově obecního úřadu je 2x měsíčně otevřena místní knihovna. Před obecním úřadem je částečně udržované hřiště.

{joomplu:29} {joomplu:37} {joomplu:38}

HISTORIE

Vznik Kámena se připomíná od roku 1720, kdy majiteli – pány Děčínska byli plných 300 let Thunové. Ti založili v roce 1720 u vrchu Heinhüblu osadu Heidenstein, česky Kámen . Název osady vznikl podle „polohy“ a překládá se jenom druhá polovina složeného slova. Jako součást obce Ludvíkovice byla osada Kámen do roku 1980.

Z dlouhodobého přehledu počtu obyvatel vyplývá, že nejvíce obyvatel (téměř 400) dosáhla obec v letech 1869 – 1930. Hlavními faktory ovlivňující snižování počtu obyvatel byl předválečný odsun čechů do vnitrozemí a odsun německého obyvatelstva z tohoto území.

Kronika obce není k dispozici a nepodařilo se vyhledat vhodný archivní materiál, kterým by bylo možné detailněji popsat dějiny obce.

OBECNÍ ÚŘAD

Kámen 40
40713

tel/fax: +420 412 553 312
e-mail: obec.kamen@volny.cz
úřední hodiny: pondělí 13.00-17.00

starosta:
Steiner Karel
místostarosta:
Logajová Bohumila
členové zastupitelstva:
Heřmánková Marie, Hladík Vladimír, Logaj Břetislav,
Nácar Martin, Nácar Stanislav

 

KAMEŇÁČEK

Obec má svůj vlastní zpravodaj Kameňáček, který vychází dle potřeby. Obecní Úřad také nabízí možnost inzerce právě na stránkách Kameňáčku.
Aktuální číslo vždy najdete ve své poštovní schránce.
Pro obec zpracovává pan Karel Suchopár.